O Krčských urbanistických plánech

Autor: Alois Sečkár
Kategorie: Paměti
Publikováno: 2013-03-18 18:21:30

Alois Papírník hovoří o smělých stavebních plánech v Krči z počátku 20. století

Je tu další díl ze seriálu "úryvky z pamětí JUDr. Aloise Papírníka". Po kratším textu o Krči obecně a po vyprávění dědova otce o Pražském povstání jsem nyní vybral jakousi esej na téma smělých plánů, které byly s Krčí krátce po začátku 20. století. Je to součást delšího textu zaměřeného více zeširoka na Krčský místopis a v původní verzi byly různé odbočky, které tříštily hlavní proud myšlenek, proto jsem si dovolil text na některých místech upravit, zejména smazáním některých pasáží. Snad ku prospěchu celé věci.

- Alois Sečkár v březnu 2013

V té době [cca 1910, pozn. AS] se Krč stále ještě rozmýšlí zda se stát průmyslovým satelitem hlavního města nebo jeho rekreační oblastí. Zbytky starých zemědělských osad se začínají ztrácet v aglomeraci nového typu osídlení protkaného zatím ještě značnými plochami zeleně. A i když se v údolí zakládají a rozvíjejí některé menší podniky, výroba cementových cihel a dlaždic a pivovary, přiklání se volba zatím ke klidové zóně předměstkého trvalého i sezónního bydlení a rekreaci. Snad s ohledem na přitažlivost Kunratického lesa a menších hájů na severním svahu dosud sahajících až k dnešnímu sídlišti Novodvorská.

Charakter rekreační oblasti a zdravého prostředí potvrdila i výstavba vily a pavilonů ´´ Radost´´ a ´´Rozkoš´´ v roce 1893 na úpatí stejnomeného lesa, které souvisely se vznikem lázní Emila Pavikovského. Celý soubor převzal dr. Šimsa, který jej po svém návratu z Jugoslávie odkoupil spolu s dalšími pozemky Tomáše E. Welze a na okraji lesíka v Dolní Krči doslova ´´ V podlesí´´ (dnešní název) zřídil sanatorium pro nervově choré. Novou hlavní budovu projektoval v roce 1910 architekt Bohumil Černý z Prahy II.

Současně se Šimsový sanatoriem zrodil i další projekt, využívající blahodárného působení malebné, téměř panensé krajiny Krčského údolí v porovnaní s rodící se nedalekým průmyslovým velkoměstem s potůčkem, loukami, lesy a stromořadími podél cest. Statistika zde konstatuje pouze tříprocentní zástavbu.

´´Blíž k přírodě! stalo se heslem moderní doby a moderního člověka městského. A přirozeno, neboť právě ve velkoměstech sociální poměry, těžší životní podmínky a stupňové životní nároky nutí každého, aby napnul své nejlepší síly, duševní i tělesné, k uhájení své a své rodiny existence. Ký div, že toto nepřirozené přepínání sil nezbytně vyvolati musí reakci – touhu po klidu a odpočinku a že tělesně vysílen, nervově rozrušen hledá měšťák místo, kde by nalezl celkového uklidnění. Odtud ta touha po lázních, letních bytech, odtut pak v poslední době utěšeně se vzmáhající touha po vlastním, útulném rodinném domku, stuleném v zeleni a květu vlastní zahrádky. A této touze se nelze diviti; vždyť většina úředníků jest nucena dobrou polovinu svého života stráviti v dusných, zaprášených, mnohdy ani nejprimitivnějším zásadám zdravotním nevyhovujících kancelářích. Zda může úředník neb obchodník, duševní prácí znaven, najíti potřebného klidu a osvěžení v dnešních činžovních kasárnách, plných hluku, křiku i nepříjemných, celým domem pronikajících zvuků pian, fonografů atd? A zda může potřěbné úlevy svým napjatým nervům zjednati procházkou po hlučných, zaprášených ulicích – Sotva.

Tak uvádí svou publikaci presentující plán na vybudování ideálního zahradního města v Krčí a v Bráníku na Velikonoce 1911 Tomáš Welz, majitel velkostatku v Dolní Krči.

Brožura vzbudila ohlas i v odborném tisku. Časopis ´´Architektonický obzor´´ v květnu 1911 vítá tuto iniciativu a odvolává se na příklady přečetných měst anglických, německých a francouzských. Přiklání se k názoru anglického sociologa Ebebezera Hawarda, který zpracoval svou teorii o decentralizaci městského osídlení ve své knize ´´Zahradní města zítřka´´, vydané již roku 1898. kniha vyvolala mezinárodní hnutí, které se stavělo proti zahušťování zástavby v centrech měst v souvislosti s živelným rozvojem průmyslu. Cílem bylo zlepšení hygienických podmínek a životního prostředí. Zdůrazňovala se symbióza bydlení s přírodou, ale také úloha umění v životě člověka, dobrá řemeslná práce, dokonalý detail, intimní prostředí, lidské měřítko staveb i jimi tvořených prostorů, doplněných konfigurací terénu s malebnými skupinami rostlin a stromů.

Nešlo však o pouhé odstěhování se na venkov a rouseaovský návrat k přírodě. Jednalo se o vytvoření ideálu ´´krásného zdravého bydlení´´, bydlení pro městského člověka, který je vázán společensky,zaměstnáním i možnostmi nákupu na jádro města. Chce bydlet mimo průmyslové exhalace a ruch, a při tom v blízkém a přímém spojení, zprostředkovaném dostupnými dopravními prostředky. Haward vytvořil prototyp, ideál. Navrhl parcelaci volných pozemků systému soustředných kruhů, prolnutých radiálami komunikací, kterou však bylo třeba upravit pro specifické podmínky zvolené lokality. Uprostřed soustředil soubor veřejných budou. Předpokládal výstavbu radnice, divadla, koncertní síně, knihovny, muzea, obrazárny a nemocnice. To vše obklopovala zeleň ústředního parku lemovaná zasklenou krytou promenádou s řadou obchodů. Obytné okrsky tvořily segmenty umístěné v mezikruží komunikací. Na vnějším obvodu za izolačním pásem stromů umístil Haward výrobní podniky a služby. Zázemí dotvářely ještě zemědělské závody a sady s dětskými domový, ozdravovnami, léčebnami a školami v přírodě.

Charakteristickými rysy koncepce byly nízká vilová zástavba, bohatší soukromé i veřejné zeleně, přímý styk s volnou krajinou a návaznost na rekreační možnosti. Takto uspořádané jednotky o maximálním počtu obyvatel 32 000 měly obklopit původní centrum velkoměsta systém satelitů.

Ačkoliv se ideální záměr neujal a neovlivnil podstatně charakter budoucího urbanismu, myšlenka budovat zahradní města jako určitý svébytný okrsek vilové zástavby, nový městský útvar uprostřed zeleně na geometrické parcelaci, nezanikl. Po klasických příkladech londýnských satelitů Letschworth (1903) a Hamstead (1906) se objevují další realizace, i když méně rozsáhlé a ne zcela dotažené a dokončené v dalších evropských zemích.

Jedno z prvních, ne-li vůbec první pražské zahradní město mělo být realizováno pravé v Dolní Krči na levém břehu Kunratického potoka u Krčského nádraží a Společenské zahrady, nazvané pracovně ´´B´´. V menším měřítku, leč doslova opisuje Howardovu ideální představu, systém soustředných kružnic, jejíž růst omezovala na východní straně od Prahy na Vídeň, potok a Kunratický les, ze severu těleso železniční trati Bráník – Krč – Vršovice, ze západu pozemek Šimsova sanatoria, které svou polohou s posláním vhodně doplňovalo koncepci zahradního města, stejně jako na něj navazující les oddělující Krčské údolí od plání ke Lhotce, Novému dvoru a Libuši.

Přes všechny osvětové snahy [např. zřízení Lesního divadla, které děda na tomto místě rozvíjí, pozn. AS] však zůstávala vilová kolonie torzem. Stejně jako další plánovaná zahradní města, která měla vzniknout jednak nad Dolní Krčí na protějším svahu než předchozí kruhové se Šimsovým sanatoriem a lesním divadlem (město ´´C´´) a potom ještě jedno níže v údolí, blíž směrem k Vltavě na katastrálním území Bráníka (město ´´A´´).

Nevýhodou Krčských lokalit bylo špatné dopravní spojení s centrem.

´´Dlouhé období komunikačního interregua umrtvuje všechnu radost v novém bydlišti, neboť zaviňuje mnohé nepříjemnosti a strádání, jemuž nepřivyká každý velkoměšťan. Dostati se z domu i domů v nejisté době, po blátivých neupravených cestách, za tmy i osobní nejistoty, oslabí jistě potěšení ze zahrádky vlastního domu. Další obtíže vznikají z nedostatečného spojení s městem, když hlava rodiny nemůže používati rychlé komunikace k vykonávání úředních svých povinností ve vzdálených úřadech a děti k návštěvě školy. Podobné nesnáze se dostávají při nákupu, není-li na blízku vhodného tržiště, kde lze levně a pohodlně zásoby doplňovati.´´ [zdroj citace neuveden, pozn. AS]

Proto bylo důležité zajistit určitou samostatnost obce v duchu Hawardových předloh, to znamená vybudovat centrum se školou, tržištěm, společenskou budovou a veřejným sadem. Dále pak provést příslušné úpravy cest a stabilizovat komunikační spojení s centrem Prahy, jakoš i vyřešit napojení inženýrských sítí na zdroje vody a elektřiny atd. nabídkový prospekt Welzův navíc sliboval, že elektrická dráha přes Pankrác do Krče nedá na sebe dlouho čekat.

Po základním rozměření území měly být založeny 12 – 16 m široké štěrkové silnice, budoucí ulice osazené stromy, pod nimiž by vedl tlakový vodovod s filtrovanou říční vodou. Parcely o ploše 800 metru čtverečních měly poskytovat dost místa pro vlastní vilku, jejíž typový projekt vypracoval architekt Bohumil Černý, a založení zahrádky. Rodinný domek s třemi pokoji, kuchyní, koupelnou a příslušenstvím měl stát 10 000 K. 1 500 se skládalo na počátku a pak se splácelo 750 K ročně.

Záměr chtěl docílit zrušení dvojího bydlení, trvalého uvnitř velkoměstského ruchu a rekreačního na venkově. Nabízel čistý vzduch, relaxaci při práci na zahrádce a procházkách v přírodě a mravní vliv prostředí na výchovu dětí. Pohotově reagující ´´Architektonický obzor´´ z roku 1911 se však dívá kriticky na regulační plán a domnívá se, že by se dispozice mohla řešit účelněji a zdárněji. Vytýká kruhovému zahradnímu městu uměle vykonstruované řešení. Ideální plán se mu zdá bez návaznosti na centrum Prahy i historické Krče a ironicky dodává:

´´Autor chtěl ukázati, že četl v odborné literatuře´´.

Na omluvu Welzovi můžeme říci, že tuto kritiku sklidili i předchozí ideální koncepce zahradních měst. A právě z poučení z jejich nedostatků se vzcházelo při dalším zpracování urbanistických prognóz. Kromě toho se později prokázaly některé tehdy ještě netušené kvality. Osvědčila se velikost parcely a výška zástavby, s tím, že se upozorňovalo na nebezpečí zastínění vzrostlými stromy a tedy obezřetnou výsadbu.

Přes všechna ´´pro a proti´´ nezůstal projekt zahradního města v Krči na papíře. Parcelace byla provedena a její stopy lze dodnes vysledovat v půdorysu součastné zástavby. Zahradní město ´´C´´ na úbočí Pankrácké stráně se dodnes odráží v řešení bloků ohraničených ulicemi Olbrachtova, Na strži, Krčská a Antala Staška a pak dolů od Staškovy ulice lemovaných Krčskou, U krčské vodárny a Pecharovou.

Nejzajímavějším dokladem rozvoje obce tohoto období asi zůstanou tři segmenty kruhové kompozice sousedící s volným, dnes už sbíhající se k ulici ´´U kola´´, pozůstatku to ústředního kruhového motivu. Jedna z radiál dodnes stuje ´´Paprsková´´. Nejen tvar pozemků, ale vily na nich stojící (ač žádná patrně nebyla realizovaná podle nabídkového projektu arch. Černého), dokládají, že se zde v roce 1911 skutečně začalo stavět. Plocha se nepokryla důsledně kobercovým zastavěním, jak se předpokládalo. Přesto lze konstatovat, že zde byl v převážné míře použit charakteristický typ rodinného domku, jak hmotově a provozně, tak výtvarným pojetím dekoru odpovídající produkci počátku století, typ secesní vily. Jistě se najdou mezi nimi jedinci vybočující z průměrné řady, vcelku však je třeba hodnotit především úlohu kolonie jako možného městotvorného prvku, který se nechtěl spokojit jenom s pouhým řešením funkce bydlení. I když průmysl a pracovní příležitost ponechával v rozporu s Hawardovým záměrem stranou a spoléhal na nedalekou Michli a vlastní Prahu.

Blahodárný účinek venkova a přírody pak ale využíval plně. Kromě Šimsova sanatoria zde byla plánována výstavba několika léčebných a výchovných ústavů. Na blíže zatím neurčitelném pozemku v Dolní Krči (podle vrstevnic na situaci pravděpodobně pod zámkem na dolním toku potoka na svažitém pozemku ohraničeném jeho břehem a okresní silnicí) měl stát ´´Sirotčinec a vychovatelna okresu vinohradského a žižkovského´´. Tři vítězné návrhy soutěže architektů prof. Viktorina Šulce, Karla Roštíka a Bohumila Slámy byly publikovány v Architektonickém obzoru v březnu 1916. Koncepci čtyř budou obsahujících administrativu, tělocvičnu, jídelnu s kuchyní, kotelnu ústředního topení, byty personálu a kanceláře, vlastní ústavní objekty a domek vrátného, doplňovalo velké hřiště a zelinářská a ovocnářská zahrada.

Všechny tři návrhy vycházejí z obdobného pojetí doznívající secesní architektury, nebo spíš geometrické moderny. Kompozice hmoty u Šulce ještě vzdáleně připomínající barokní dynamiku různými výškovými úrovněmi, půdorysným členěním, tvary střech a ornamentálními mandorlami v parapetech oken, mizejí postupně u Roštíka a u Slámy se ustalují na střízlivém klasicizujícím uspořádání se strohým vysokým řádem pilastrů na rizalitech a jednoduchým rastrem oken na plochých průčelích.

Rozsáhlý projekt, který by svým objemem změníl zcela měřítko a malebný ráz Krčského údolí, nebyl však, pravděpodobně z ekonomických důvodů, realizován. [Zde dědův text odbíhá k výstavbě Masarykových domovů a poté se vrací už do další dekády, proto tu článek ukončuji, pozn. AS]


S článkem není spojena žádná galerie obrázků.


Komentáře


TOPlist