S podporou Městské části Praha 4 vyšla koncem roku publikace jménem „100 let Lesního divadla v Krči“, pod kterou je podepsáno jméno editora Marka Zajace, který jednak už téměř 10 let řídí občanské sdružení Lesní divadlo Krč a též vlastní nakladatelství Gemini Publishing Prague, jehož nákladem kniha vyšla. Protože se týká věci, která spadá do působnosti těchto stránek, a navíc jsme se na díle přímo podíleli fotografickým materiálem, který tvoří významnou část obsahu, byli jsme jistě zvědaví na výsledek.
Popravdě ten je přeci jen lehce rozpačitý. Na jednu stranu je jistě pěkné a chvályhodné, že něco takového vůbec vzniklo, protože je to šance, jak přiblížit šiřší veřejnosti fenomén Lesního divadla, kterým se kdysi mohla Krč pyšnit. Bohužel se však nemohu ubránit dojmu, že obsah, který se čtenáři dostane do rukou, je poněkud chudý. Zejména při zvážení ceny, která se, pokud si správě pamatuji z inzerátu v Tučňákovi, „oficiálních“ novinách Prahy 4, pohybovala kolem 200 Kč. Ne že by kniha vypadala na pohled špatně – použitý je kvalitní křídový papír, dobře svázaný, s tiskem nebyly žádné problémy, maximálně se zdá, že desky vazby se lehce nedovírají, alespoň u mého výtisku, ale to je spíše kosmetický detail. Je však na první pohled patrné, že jde spíše o útlou publikaci – cca 50 stránek formátu A4.
A co je ještě podstatnější, to je náplň těchto stránek. Knihu lze rozdělit na tři části – první je čtyřstránkový text, jehož autorem je můj děda – JUDr. Alois Papírník. Jde o osobní vzpomínky na Lesní divadlo zejména z dětských let, sepsané krátce před koncem tisíciletí. K této části nemám naprosto žádné výhrady, a to rozhodně nejen proto, že jde o dílo mého blízkého příbuzného. Je to proto, že děda byl skutečně nadán neuvěřitelným literárním darem a vypravěčským talentem, což jsem si uvědomil vlastně až docela nedávno a ve své podstatě mě to přivedlo k práci na těchto stránkách. To jsem se ale nechal trochu unést, zpět k vlastní knize. Čtenář se z pohledu očitého svědka dozví řadu zajímavých detailů, například je tu neuvěřitelně sugestivně podaná vzpomínka na katastrofu v podobě vyhoření dřevěného divadla v polovině 30. let.
Následuje sedm stran s podtitulem „Dobru, kráse, můzám“. Zde se jedná o jakési shrnutí historie, která Lesnímu divadlu v Krči předcházela a mapování osudů divadla a jeho protagonistů. Doplněné je řadou zajímavých fotografií hereckých osobností. Nemohu si však pomoct, text mi přijde poněkud nepřehledný, často přerušován dlouhými citacemi z jiných zdrojů (celkem nejméně 1/3 délky), které mají za cíl doplňovat a navozovat atmosféru, ovšem na mě působí spíše rušivě, dal bych přednost jednolitému autorskému textu. Je však třeba sportovně přiznat, že faktografických informací, alespoň z pohledu hereckého, poněkud odtrženého od fyzických reálií (což je kontrastem k pohledu diváka – mého dědy – v úvodní části), je čtenáři předloženo dost. Také je pravda, že shrnout nejméně tři desítky let historie, není jen tak. Tady se ale dá namítnout, a já si také troufám to činit, že tedy měla být tato pasáž knihy delší a řekněme „lépe“ zpracovaná. Za potenciálně problematické považuji též jaksi suchopárné zpracování, kdy v podstatě jde o encyklopedické chrlení faktů, dat a jmen na úkor čtivosti (opět v příkrém rozporu s dědovými vzpomínkami, které naopak říkají fakticky málo, ale čtenář má mnohem spíše pocit, že „byl u toho“). Autor se zřejmě snažil nahradit tento nedostatek vkládáním výše zmíněných citací, ale nejsem si jist, zda dosáhl žádoucího dojmu. U mě bohužel ne.
Stěžejní částí díla jak rozsahem tak významem je fotogalerie. Něco přes čtyři desítky reprodukcí představující fotografie hereckých sborů, momentek z představení, ale i plakátů a dokonce notových partů. Velmi zajímavých je dvanáct stránek ofocených z dobové publikace k tehdy 10. výročí Lesního divadla, kterou vydal Krčský Sokol v roce 1922. Je zde k vidění kompletní obsah této staré brožurky, který částečně vyvrací mou námitku na příliš málo materiálu ke čtení – zde si čtenář může počíst vskutku vydatně. Na druhou stranu je zajímavé porovnat, jak vypadala vzpomínková výroční kniha tehdy a co je nám nabízeno dnes... Za podstaný nedostatek fotografické části považuji absenci jakýchkoliv popisných komentářů – není-li vysvětlující text přítomen přímo na snímku (což naštěstí poměrně často je), pak je třeba si jej domyslet. I zde mohlo a mělo být provedeno více práce.
To je tedy vše, co kniha „100 let Lesního divadla v Krči“ může nabídnout. Snad ještě za zmínku stojí zajímavá dvojice historických map s Německy psanými popisky, které zdobí vnitřní stranu vazby, a seznam použité literatury, který čítá celkem 14 prací, mezi kterými mohou hledat další inspiraci zejména milovníci naší divadelní historie. Z předchozích řádek vyplývá, že s výslednou podobou díla příliš spokojen nejsem, a je to skutečně tak. Přijde mi, že práce mohlo být odvedeno více a výsledek mohl být bohatší a lepší. Jsem však zároveň srozumněn s faktem, že v dnešní době je chvályhodné už jen to, že byl vůbec někdo ochoten ujmout se jako pan Zajac podobného projektu a vůbec něco takového dohromady dal. Za to autorovi jistě patří dík a nakonec i čtenář náročný jako já si své dokáže na stránkách této knihy najít.
V případě, že tato recenze přes svůj lehce negativní tón vzbudila váš zájem o dílo, lze jej objednávat na adrese:
Lesní divadlo Krč, o.s., Biskupcova 45/1809, 130 00 Praha 3
Případně na emailové adrese: gemini.publishing.prague@gmail.com
- Alois Sečkár, Praha, 10. února 2013